Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo chce žít zapři sebe

7. 3. 2011

Markovo evangelium 8,31-38:

A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen, zabit a po třech dnech vstát

Kolik jen lidí se vzhlédlo ve světě pohodlí, blahobytu a zábavy, které mu skrze reklamy předkládá naše doba? Nárokujeme si to a nedostáváme, a tak vnitřně trpíme.

To však není utrpení, o kterém mluví Ježíš v evangeliu. Jsou to jen naše žádosti, které počnou a porodí hřích, který nám přinese smrt.

Utrpení Ježíše je spojeno s Jeho odlišností od tohoto světa. On nehledá uspokojení svých tělesných potřeb ani lidskou slávu. Vidí bídu člověka a přináší mu Boží slovo, které ho má dovést lidi k vítěznému životu. Jeho slovo však není pro naše uši příjemné, protože odhaluje, že příčinou našeho trápení nejsou okolnosti ani ti druzí, ale především my sami. Naším skutečným nepřítelem je hřích hluboko zakořeněný v našem nitru. Proto nenacházíme a ani nemůžeme nalézt pokoj ve svém nitru a jsme odkázáni na neustálé marné pachtění po nesmyslných věcech, lidské filozofování, utápění své hořkosti v alkoholu a prázdné náboženské obřady.

Ježíšo slovo bylo kamenem úrazu pro židovské náboženské vůdce, kteří ho odmítli a poslali Ježíše na smrt.

Ježíšovo myšlení však bylo natolik odlišné od lidského, že ho nepochopili ani prostý lid ani jeho nejbližší učedníci. Viděli Jeho nadpřirozenou moc, která jim přinášela úlevu v jejich utrpení a věřili, že Ježíš je tím Bohem seslaným králem, který Izrael vyvede z područí Říma a obnoví Davidovo království. Učedníci se už dokonce viděli jako ministři této nové vlády. Lid ho vítal při příchodu do Jeruzaléma jako krále.

Jak velkým šokem pro ně muselo být Ježíšovo slovo o cestě utrpení a smrti. Dokonce ho Petr, jeden z dvanácti učedníku, od této cesty zrazuje.

Ježíš je však neučí o pozemském království, ale království Božím, které přichází na tento svět, které přesto že není vidět, bude v srdcích těch, kdo budou Ježíše následovat.

Ježíš učí, že život je víc než tělo. Skutečný život je jen ve spojení s Bohem, a o to nelze přijít ani smrtí. Cožpak nepřicházejí trápení právě skrze naše těla? Také Ježíšovo utrpení bylo spojeno s tělem. Odmítnutí, zavržení, mučení a smrt prožil právě v něm. Přesto neustoupil, protože hleděl na ten skutečný život v Bohu nejen pro sebe, ale i pro nás. Pokud by myslel jen tělesně po lidsku, stal by se silným vůdcem židů proti Římu. Svou obětí a především svým zmrtvýchvstáním však zlomil moc těla, hříchu a smrti. Tělo, ve kterém se zjevil po svém zmrtvýchvstání učedníkům sice neslo fyzické známky utrpení, ale již netrpělo. Jak obrovským důkazem a výzvou to pro nás je!

Ježíšovo dílo nám otevírá cestu k skutečně svobodnému rozhodnutí. Chceme v područí hříšného těla zmítaného žádostmi dále umírat nebo chceme žít?