Vysoké povolání manžela
Rick Joyner, 24.2.2003
The High Calling of the Husband
Tento týden pokračujeme v naší studii Ef 5:25-29:
„Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a
vydal sebe samého za ni,
aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu,
aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani
vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.
Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní
těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje.
Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a
chová je, jakožto i Pán církev.“
Spolu s verši, které jsme probírali minulý týden, toto
místo ukazuje nejdůležitější biblické výroky o manželství. Je zajímavé si
všimnout, že jediná takováto rada v Bibli byla dána prostřednictvím
někoho, kdo nikdy nežil v manželství. Bylo to proto, že tak mohl
poskytnout mnohem objektivnější pohled? Podle mínění některých skeptiků je
mnohem snadnější kázat o věcech, které sis sám nemusel vyzkoušet žít ve svém
životě! Pavel skutečně položil některé velmi vysoké normy, ale je to přece Boží
Slovo a pro opravdového věřícího nepřipadá v úvahu dělání kompromisů nebo
výjimek.
Verše z tohoto i z minulého týdne společně říkají,
že žena má respektovat a poslouchat svého manžela tak, jako je církev poslušná
Pánu a manžel má sloužit a milovat svoji ženu jako Kristus církev. Naplnění
této vůle dělá křesťanské manželství jedním z největších svědectví o
Pánovu vztahu k Jeho lidem. Jistě, mít bohabojné manželství, které se více
blíží těmto normám, je dnes mimořádnou věcí, dokonce i mezi křesťany. Ve
skutečnosti nedávné studie ukazují, že evangelikální křesťané se dnes rozvádí
častěji než nevěřící. Proč se to stává?
Pravděpodobně hlavním důvodem je to, že ďáblův hlavní útok
na lidstvo v této době je zaměřen na zničení rodiny. Člověk je sociální
stvoření. Když Hospodin stvořil člověka, řekl: „ … Není dobré člověku býti
samotnému.“ (Gn 2:18). To je zajímavé, protože člověk měl v té době
společenství s Bohem. V našem vztahu k Bohu je dokonce ještě
více než člověk potřebuje, protože Bůh nás stvořil tak, abychom se vzájemně
potřebovali. Rodina je nejzákladnější sociální struktura. Do té úrovně, do jaké
ďábel může oslabit nebo zničit tento vztah, do té míry může destabilizovat a
pak zničit lidstvo samé.
Zničit lidstvo, nebo nás přivést k tomu, abychom
zničili jeden druhého, to je ďáblova základní strategie. Obnova lidstva
k úkolům, pro které jsme byli stvořeni, to znamená mít obecenství
s Bohem a pečovat o Jeho stvoření, to je Boží základní strategie. Rodina
je jedním z ústředních a nejdůležitějších bojišť, kde se odehrává tento
konflikt o určení lidstva.
Tento ďáblův manévr zničit rodinu se nakonec nezdaří kvůli
Pánu, který během největšího útoku povede k nejvyšší poslušnosti. Již nyní
intenzita útoku způsobuje velké rozdělení mezi opravdu věřícími a těmi, kteří
jsou v nejlepším případě vlažní. Jak bude nápor pokračovat, bude to jen
zázrak, když někdo vytrvá. To je ta otázka – každý, kdo stojí v pravdě a
spravedlnosti, bude považován za podivuhodného a celý svět takové jednoho dne
uzná.
Během přibývající tmy ti, kdo skutečně stojí, jejichž
manželství žije, nejen přežijí, ale také budou slavným svědectvím o tom, jaký
vztah v manželství si Bůh přál. Takoví, kdo sotva vydrží, budou procházet stále
těžšími časy. Brzy každý, kdo nezískává území, je ztratí. Vztahy
v manželství, které přetrvají, zvítězí proto, že budou budovány na Božím
Slovu. Pán učil, že to budou pouze ti, kdo staví své domy na slyšení a
poslouchání Slova Božího. Jen ti budou schopni vydržet v bouři, která
přichází.
Jestliže tě teď uráží Slovo Boží a normy, podle kterých Bůh
stanovil manželské vztahy, pak ty nebo tvé manželství neprojdete tím, co
přichází. Musíme si vybrat, zda budeme žít podle humánní filozofie a norem
světa, nebo podle Božích norem.
Naproti tomu, pamatujme na to, že na každé straně cesty
života jsou jámy. Hlavní příčinou dnešního rozkladu křesťanského manželství je
idealistický výklad Slova Božího pokud jde o křesťanské manželství. Je to
výklad, že tyto normy nikdo nedokáže žít a to pak způsobuje frustraci a stálý
pocit porážky, což dále manželství oslabuje.
Často mluvím s manželi a manželkami. Čtou křesťanské
knížky o manželství a jsou frustrováni svými partnery a partnerkami, protože
jejich život neodpovídá ideálům, prezentovaným v těchto knížkách. Samozřejmě,
že je to vzájemné. To je často cesta, která vede k rozbití manželství. Kde
je odpověď?
Především si myslím, že musíme snížit naše očekávání pokud
jde o manželství. Neříkám to kvůli šokovému efektu, ale říkám to, protože
věřím, že je to pravda. Při posledním Dnu Matek jsme se ptali několika matek
v našem shromáždění, co by rády dostaly na Den Matek. Očekávali jsme, že
řeknou, co by pro ně mohly udělat jejich děti, ale většina jejich přání se
týkala jejich manželů. Nemyslím si, že by některý manžel musel kvůli splnění
těch přání opustit své zaměstnání, vzdát se času, který tráví s Pánem, s
dětmi, odpočinku nebo čehokoli jiného, ale jedná se o milování vlastní ženy a
služba jí. Ženám, které se s těmito věcmi sdílely, opravdu tyto věci
chyběly.
Stejnou věc jsme udělali na Den Otců. Výsledek ukázal, že
sotva existuje žena, která má děti, domácnost, obecenství s Pánem, jen
v málo případech práci nebo jiné vnější povinnosti, která by dokázala
naplnit požadavky, které má její manžel. Věřím, že to byl pro všechny objev.
Myslím, že si musíme začít navzájem dávat jeden druhému milost a rozhodnout se,
že nebudeme jeden od druhého očekávat nerealistické věci.
Avšak my nesmíme dělat kompromisy, pokud jde o normy, kterým
učí Písmo o manželství, ale potřebujeme porozumět, že to může trvat po celé
naše manželství, než toho dosáhneme. Tím myslím, že jestliže Pán ví, že budeme
žít v manželství padesát let, že nám to může trvat tolik let, než je
napravíme. Zní to šíleně? Ne tak šíleně jako uvěřit, že těchto biblických norem
můžeme dosáhnout okamžitě.
Může to znamenat, že budeme pouze svědky že manželství je
pravděpodobně jen na rok? Možná a to může být až dost. Avšak, já si myslím, že
pravda může být někde mezi těmito dvěma extrémy.
Říkám snad, že nevěřím, že někdo může mít biblické
manželství, dokud v něm neprožije desítky let? Ne. Myslím, že každý, kdo
se snaží poslouchat Pána a Jeho příkazy, může mít nádherný vztah již od začátku
a pak v každém období své cesty, a dokonce skrze Pána dělá nejrůznější
zázraky, které nevidím ani v Písmu, kde Pán každého činí rychle zralého.
Právě tak, jako stát se zralým křesťanem vyžaduje čas a úsilí, stejně je tomu,
když chceme mít vyzrálé manželství.
Učitel McCartney, zakladatel Promise Keepers, na naší
poslední konferenci vyprávěl něco, co mnohým otevřelo oči. Řekl, že právě
nedávno jeho žena řekla, že se definitivně stal takovým manželem, o jakém
vždycky snila. Je jim nyní přibližně šedesát. Trvalo jim to desítky let než
k tomu došli.
Pro mne bylo zajímavé, že se nikdy nezmínil, zda jeho žena
vyhověla jeho očekáváním jako manželka, ale je to proto, že on byl zaměřen na
to, aby sám naplňoval svoji roli, než aby přemýšlel, zda jeho žena naplňuje
její roli. Myslím, že toto je cesta, kterou má jít manžel. Podle Písma je
jasné, že největší zodpovědnost za to, aby manželství bylo tím, čím má být,
leží na manželovi.
Můj jednoduchý návrh jak vyhovět biblickému příkazu Efezským
5 o manželství, je dát si čas. Musíte vědět, že v prvním roce bude vaše
manželství nezralé – a to je OK ! Je to dobré proto, abyste v prvním roce
byli jedno. Vychutnejte si růst a nepokoušejte se to uspěchat.
Jsou mnohá manželství, která stojí na stále stejné úrovni, nebo jsou na tom během
let dokonce hůře. Možná, že žijete v manželství již dvacet let, ale za
posledních patnáct let jste neudělali žádný pokrok. To je často v tom
případě, když přijdou děti. Ale může to být také tak, že jste udělali větší
pokrok než si myslíte, přestože se teď ve svém manželství cítíte více frustrováni.
Dokonce i tehdy, když jste byli obviněni a víte, že něco musíte udělat, vás
povzbuzuji, abyste se nepokoušeli to napravit příliš rychle. To může mít opačný
účinek.
Tím míním, že místo toho dělat každodenní pobožnosti
s vaší ženou a dětmi raději začněte s týdenními pobožnostmi. Také je
zkraťte. Doporučil bych raději patnáct minut než hodinu. Jste-li věrný, pak
pravděpodobně budou tak dobré, že budete chtít delší a pak je budete dělat
častěji. Je mnohem lepší mít kratší a méně časté pobožnosti skutečně živé než
delší a častější, které jsou nudné a bez života a pak se na ně hledí spíše jako
na trest než jako na příležitost.
Uvědomuji si, že jsem se veršů pro tento a pro minulý týden
dotkl jen velmi povrchně. Skutečně, o těchto verších bylo napsáno mnoho knih a
jsou to verše, které jsou hodné mnohých knih. My to zde ale samozřejmě dělat
nemůžeme, takže hlavní věc, o kterou jsem se zde pokusil, je prosba, abychom se
stali realistickými (přirozenými, upřímnými). Potřebujeme uznat naše nedostatky
a pokusit se odložit nerealistická očekávání, která jsou zakořeněna spíše
v idealizmu než ve zjevení. Pak potřebujeme krok za krokem najít funkční
přístup ke zralému křesťanskému manželství, které je dosažitelné.